Náhrobek faráře - Karl Lawitschka

 Pomník je zhotoven z bílého mramoru z lokality Supíkovice (někdy se mu také říká Slezská Carrara, těžba je uváděna již od 16. století a v 19. století zde byla založena Kamenosochařská škola) v dílně olomouckého sochaře a kameníka Ernsta Melnitzkého (1838-1889), dílnu po smrti převzal jeho syn, také Ernst Melnitzky (1873-1901). Jeho jméno je vysekáno i do pomníku, ve spodní části.

Pomník je vysoký 247,5 cm, v nejširším místě měří 63,4 cm a je umístěn na pískovcovém podstavci o výšce 50 cm a šířce 75 cm.

Na přední straně je text:

Hier ruhet seine hochwurden p. Karl Lawitschka pfarrer zu Kunewald.

Gest 17. september 1896 um 66. liebenstjahre.

Friede seiner asche

Překlad:

Zde spočívá ctihodný pán Karl Lawitschka farář z Kunewaldu

zemřel 17. září ve věku 66. let

Mír jeho popelu
 

Obsazení fary v Kuníně:

V dubnu 1815 se vyměnili první kunínský pan farář Josef Turek s panem farářem Thomasem Sewaldem ve Zlíně. Ten zůstal v Kunwaldu do roku 1822, stal se pak farářem ve Fulneku, kde jako děkan a arcikněz v 1848 zemřel. Jako farář v Kunwaldu následoval vel. p. Johann Walter, který jako novosvěcený kněz působil nejdříve jako kooperátor od října 1822 pak jako farář a zemřel zde 22.8.1851. Za něho působil jako kooperátor vel. p. Johann Richter, rodák z Bučovic od roku 1823 – 1825.

V roce 1827 působil jako kooperátor novosvěcený kněz Josef Axmann, rodák z Kunwaldu (navštěvoval školu hraběnky Walburgy) do roku 1844, kdy byl povýšen na „Localního Curata“ do Lobensteinu/Úvalno.

V říjnu1844 byl cooperatorem novosvěcený kněz pan Karl Schilhab, rodák z Wessiedl/Veselí, který poté, co byl administrátorem, od dubna do srpna 1849 na faře v Suchdole a od srpna do Vánoc na Curatii v Lobensteinu, zde jako cooperator 11. června 1851 zemřel.

22. srpna 1851 zemřel taktéž pan farář Johann Walter. Jako administrator v Kunwaldu působil nyní pan farář Anton Anders 1849, který po obsazení fary zde pracoval jako coopeator do roku 1854 a pak byl na jeden rok uvolněn do nedostatkového stavu .

Uvolněnou faru obdržel 1851 bývalý cooperator pan farář Josef Axmann, který zde byl 9. listopadu 1851 investován poté co působil 5 let v Lobensteinu ÚVALNO a 2 roky jako farář v Suchdole.

V roce 1854 tu působil jako cooperator novosvěcený kněz Karel Lawitschka zůstal tu ale pouze jeden rok.

Až v roce 1864 sem byl dekretován novosvěcený kněz pan Franz Heeg, který tu působil jako cooperator až do roku 1875, kdy převzal faru v Suchdole.

3. ledna 1876 zemřel pan farář Josef Axmann, uvolněnou faru spravoval pan farář Johann Šaffranek, cooperator v Životicích, a poté byl bývalý cooperator Karl Lawilschka 3. července 1876 uveden na faru v Kunewaldu , když předtím byl 13 let kaplanem v Odrách a od 1869 do 1876 Local –Curatem v Messendorfu/Mezina (Bruntál).

V srpnu 1895 byl sem dekretován jako cooperator novosvěcený kněz pan farář Rudolf Čonka, který ale pro nemoc po 3 měsících  odešel ke svým rodičům a v listopadu 1895 zemřel. Následoval jako cooperator 2. března 1896 pan farář Viktor Zlámal, vysvěcen 1891. Jelikož pan farář Karl Lawitschka v únoru 1896 těžce onemocněl a už se až ke své smrti neuzdravil, vedl pan farář Viktor Zlámal duchovní správu sám a stal se v  srpnu 1896 administrátorem in spiritualibus.

17. září zemřel pan farář Karel Lawitschka.

Na uvolněnou faru byl investován 30. prosince 1896 pan farář Johann Knirsch, farář z Deutsch – Eisenbergu  RUDA/RÝMAŘOV, rodák z Mor. Neustadtu UNIČOV 1833 a 10. ledna 1897 potvrzen v úřadu. Pan administrátor Viktor Zlámal byl odvolán do Moleteinu. 1. srpna 1897 nastoupil jako cooperator novosvěcený kněz Břetislav Vejborný rodák Přerova 1873.

Pan farář Břetislav Vejborný zde působil 3 roky velmi horlivě, byl ale 2. července 1900 odvolán do Nikles RAŠKOV/ŠUMPERK děkanát Goldenstein BRANNÁ/ ŠUMPERK. Jako cooperator zde nastoupil 27.července 1900 novosvěcený kněz pan farář Wilhelm Rummich, narozen 31. srpna 1875 v Benešově ve Slezsku. Poté, co i on zde 3 roky blahodárně působil, byl zcela neočekávaně uprostřed velikonočního týdne 7. dubna 1903 přemístěn do Rýmařova. Farář Břet. Vejborný zůstal ve svých 70 letech od velikonoc do prázdnin sám, což bylo pro něho velmi namáhavé.